Umělá sladidla jsou látky, které se používají jako náhrada cukru a jsou velmi oblíbené v potravinářském a farmaceutickém průmyslu a mezi lidmi, kteří se snaží snížit svůj příjem energie. Existuje mnoho druhů umělých sladidel, které mají různé chuťové vlastnosti a jsou schopny nahradit cukr v různých potravinách a nápojích. Přestože jsou tyto látky považovány za bezpečné a jsou schváleny regulátory jako například Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (FDA v USA), stále se vede debata o jejich potenciálních vlivů na lidské zdraví. V tomto článku si přiblížíme jednotlivá umělá sladidla, jejich použití a možná zdravotní rizika spojená s jejich konzumací.
CO JSOU UMĚLÁ SLADIDLA
Umělá sladidla nazývaná „nonnutritive sweeteners" jsou látky, které nenesou žádnou výživovou hodnotu a napodobují chuť přirozených cukrů. Do našich životů vstoupily před několika desítkami let jako řešení vzrůstajícího počtu lidí s diabetem a obezitou (jak můžeme vidět, toto řešení se ukázalo zcela zcestné, neúčinné a kontraproduktivní, jelikož počet obézních i diabetiků naopak se zavedením umělých sladidel vzrostl). Jejich použití se ujal potravinářský průmysl s cílem snížit energetické zatížení průmyslově zpracovaných potravin i nápojů, které jsou pak označovány jako "light", "sugar free" nebo "diet".
Éra umělých sladidel naštěstí končí a lidé se začínají vracet k přirozeným průmyslově nezpracovaným potravinám, přesto najdeme spousty zastánců těchto kontroverzních látek.
JAK UMĚLÁ SLADIDLA FUNGUJÍ
Za sladkou chuť a její vnímání jsou zodpovědné tzv. chuťové pohárky, kterých na svém jazyku máme přibližně 2-8 tisíc. Jejich funkcí je vnímání a vyhodnocování chuťových vjemů (sladký, slaný, hořký, kyselý a tzv. "umami", typická pro asijskou kuchyni). Jakmile přijmeme potravu bohatou na sacharidy (cukry), jejich molekuly přesně zapadají do chuťových pohárků jako klíč do zámku. Umělá sladidla se svojí molekulární strukturou podobají molekulám cukrů, aktivují stejné receptory na jazyku. Náš trávicí trakt je většinou nedokáže vstřebat, proto mají mizivou energetickou hodnotu. V mechanismu účinku sladidel tkví právě jeden zádrhel, o kterém se zmíním níže.
K našemu nezdaru jsme geneticky naprogramováni tak, abychom dávali přednost sladké a slané chuti, která v dávné minulosti znamenala nutričně bohaté jídlo. Naopak hořká anebo kyselá chuť nás měla odrazovat od zkažené nebo jedovaté potravy. Těchto faktů bohužel využívají výrobci průmyslově zpracovaných potravin a míchají koktejly pro naše chuťové pohárky tak, abychom jejich "jídlu" prostě neodolali jistě si všichni vybavíme oblíbenou kombinaci slaného karamelu, že).
BEZPEČNOST UMĚLÝCH SLADIDEL:
Bezpečnost umělých sladidel je garantována institucí EFSA (Evropským úřadem pro bezpečnost potravin), která stanovuje u každého schváleného sladidla tzv. přijatelnou denní dávku – ADI (Acceptable Daily Intake), která udává množství sladidla, které je bezpečné pro každodenní konzumaci v průběhu celého života.
Přesto bych tuto otázku nechal pootevřenou, jelikož existuje spousta studií a také případů hlášených nežádoucích účinků od spotřebitelů, které nabádají tuto tématiku znovu prozkoumat. Chybí totiž dlouhodobé kvalitní studie na lidech (většina studií byla prováděna pouze v laboratořích).
A jaká jsou zjištění těchto studií?
-pro obétní diabetiky nedokládají umělá sladidla zdravotní přínos
-sladivost umělých sladidel odrazuje od chuti skutečně sladkých potravin (konzumenti pak dávají přednost před skutečnými potravinami průmyslově zpracovaným výrobkům)
-sladidla mohou nepříznivě ovlivňovat střevní mikrobiom!!!
-sladidla ovlivňují receptory pro sladkou chuť a zasahují do řízení metabolismu glukózy
-sladidla (zejména aspartam) mohou zvýšit riziko srdečního onemocnění nebo mrtvice (tato studie byla prováděna tisících lidí ve francii)
-podporují zvyšování hmotnosti zejména u diabetiků
-způsobují neurotoxické potíže, poruchy nálad
-karcinogenní působení sladidel i přes některé studie nebylo věrohodně prokázáno.
SLADIDLA A METABOLISMU CUKRŮ
Pojďme si nyní trochu přiblížit mechanismus účinku umělých sladidel. Cukr přináší do našich životů spousty energie ve formě kalorií a stejně jako další živočichové jsme si vyvinuli mechanismus v mozku pro pocity slasti při jejich konzumaci.
Cukr je návykový, a to doslova. Vědci dokázali, že po konzumaci jednoduchých cukrů a nasycených tuků se v mozku uvolní obrovské množství dopaminu, k čemuž dochází také po požití drog. Dopamin nám způsobí krásný až slastný pocit, uklidní nás, uvolní. Touha po dopaminu vede k další touze po droze, a pokud jí tělo nedostane, reaguje úzkostmi, tělesnou nevolností, třesem a depresemi. Prostě si vynucuje další dávku drogy, kterou mu ochotně ve formě nějakého pamlsku nebo energetického nápoje poskytneme.
V jedné vědecké studii byla první skupině potkanů podávána potrava slazená glukózou a druhé bylo podáváno jídlo s umělými sladidly. Poté byly obě skupiny zvířat dočasně zbaveny potravy, aby měly hlad. Následně, když obě skupiny potkanů dostaly přístup k nové potravě slazené glukózou, tak potkani, kterým byla původně podávána uměle slazená potrava, snědli výrazně více než ti, kterým byla původně podávána potrava slazená glukózou. Přejedli se glukózou slazeného jídla, protože nebyly zvyklí na souvislost mezi sladkou chutí a kalorickou hodnotou potravy, protože zpočátku dostávali nízkokalorické, uměle slazené jídlo.
Umělá sladidla centra odměny aktivují pouze omezeně. Mají sice sladkou chuť, ale obsahují pouze minimum kalorií, které by nám dodaly energii. Tím, že umělá sladidla plně neaktivují centra odměn, mohou být potencionálně škodlivá. V podstatě mohou svým způsobem oklamat mozek a způsobit, že se pro dosažení pocitu spokojenosti budeme neúměrně přejídat a následně toužit po ještě větším přísunu sladkých potravin. Podle studií lidé po konzumaci umělých sladidel pociťují menší potěšení. To by mělo teoreticky vést ke snížení chuti k jídlu. Realita je však taková, že konzumenti umělých sladidel mají tendenci jíst více a vybírat si potraviny s vyšším obsahem kalorií než ti, kteří konzumují cukr nebo neslazené potraviny.
Mozky některých lidí reagují na příjem cukru intenzivněji, což může vést k přejídání. A možná právě tato tendence k nadměrné konzumaci vedla k vynálezu umělých sladidel s nízkým nebo nulovým obsahem kalorií, jako jsou sacharin, sukralóza, aspartam a acesulfam draselný. Umělá sladidla mají méně kalorií než cukr, což nám může krátkodobě pomoci zhubnout a snížit hladinu cukru v krvi. Při dlouhodobé konzumaci však bohužel mohou umělá sladidla přinášet i zdravotní komplikace, které mohou tyto benefity převážit.
Konzumace cukru aktivuje určitá centra v mozku v situaci, kdy jsme hladoví, a jiná, když jsme sytí. Bohužel v situacích, kdy nejde o přežití, může být naše obliba konzumace sladkých potravin škodlivá, protože může zapříčinit, že jíme více, než kolik potřebujeme. Čím více cukru sníme, tím více po něm začneme toužit. To platí zejména pro děti, které potřebují velké množství kalorií pro růst a vývoj.
REAKCE MOZKU NA UMĚLÁ SLADIDLA
U moderních sladidel často nelze poznat rozdíl v chuti od běžných cukrů. Naše mozky a naše těla však rozhodně tuto manipulaci odhalí a mohou reagovat odlišně na různé druhy sladidel. Existují také studie, které prokazují, že při konzumaci cukru dochází k větší aktivaci mozku než při konzumaci umělých sladidel. Tento rozdíl je ještě výraznější, pokud mají lidé hlad. Mozek a tělo reagují na cukr a umělá sladidla odlišně, protože se tyto látky liší na molekulární úrovni. Konzumace cukru aktivuje v mozku tzv. centra odměny, která uvolňují neurotransmitery, jako např. dopamin, díky kterým se cítíme dobře. To z neurologického hlediska vysvětluje, proč máme rádi chuť cukru.
Představme si jaký máme pocit, když máme hlad a naopak jaký, když jíme zmrzlinu nebo sušenky. Umělá sladidla mají sice sladkou chuť, ale obsahují pouze minimum kalorií, a proto nedochází k plné aktivaci mozkových center pro odměnu. Toto je hlavní důvod, proč mohou být potencionálně škodlivá. V podstatě mohou svým způsobem oklamat mozek a způsobit, že se pro dosažení pocitu spokojenosti budeme neúměrně přejídat a následně toužit po ještě větším přísunu sladkých potravin.
Podle studií lidé po konzumaci umělých sladidel pociťují menší potěšení. To by mělo teoreticky vést ke snížení chuti k jídlu. Realita je však taková, že konzumenti umělých sladidel mají tendenci jíst více a vybírat si potraviny s vyšším obsahem kalorií než ti, kteří konzumují cukr nebo neslazené potraviny.
TRÁVENÍ CUKRU A UMĚLÝCH SLADIDEL
Cukr, který zkonzumujete v potravě se vstřebává přes střevní stěnu do krevního oběhu a zvyšuje tak vaši glykémii (hladinu cukru v krvi). Slinivka břišní pak pomocí inzulinu (hormonu, který reguluje hladinu cukru v krvi) přemění cukr na látky, které může náš organismus využít jako zdroj energie. Pokud však s našimi těly manipulujeme v podobě umělých sladidel, činnost slinivky se zpomaluje. Umělá sladidla na základě informace v podobě sladké chuti dávají slinivce podnět k produkci inzulinu, který je následně vyloučen do krevního oběhu. Jelikož však umělá sladidla žádnou energii nenesou, dochází k vylučování inzulinu zbytečně a slinivka je drážděna "naprázdno". Organismus se chová tak, jakoby očekával zpracování potravy plné energie (cukrů) a vylučuje další hormony zapojené do metabolismu. Konzumace sladidel tak může vést k abnormální funkci slinivky a k zdravotním potížím jako je diabetes II. typu.
SLADIDLA A STŘEVNÍ MIKROBIOM
Střevní mikrobiom reaguje na umělá sladidla jinak než na běžný cukr. Čím více jsou mikroorganismy v trávicím systému vystaveny umělým sladidlům, tím méně jsou schopny rozkládat běžné cukry. Například studie provedená na myších ukázala, že konzumace umělého sladidla vedla ke změnám střevní mikroflóry, které snížily schopnost myší trávit cukry. Snížená schopnost štěpit cukry může negativně ovlivnit množství živin, které organismus dokáže získat z potravy.
V izraelské studii prováděné na lidech, kteří se normálně sladkostem vyhýbali, vědci prokázali, že nevýživová sladidla mění mikrobiom, a tím i metabolismus glukózy.
Izraelci ve své studii navázali na předchozí výzkum před osmi lety, který se prováděl na hlodavcích. Tehdy se dospělo k závěru, že náhražky cukru, jež vznikly, aby uspokojily touhu po sladkém a zároveň neovlivnily hladinu glukózy, mohly ve skutečnosti přispět k šíření epidemie touhy po sladkém, již měly pomoci řešit. I z této studie vyplývá, že umělá sladidla by neměla být považována za bezpečná, alespoň do doby, než se vědeckými studiemi podaří bezpečnost potvrdit.
VLIV UMĚLÝCH SLADIDEL NA CHUŤOVÉ BUŇKY
Je pravděpodobné, že konzumace umělých sladidel ovlivňuje také to, jak vnímáme chuť jídla. Umělá sladidla mají výrazně vyšší sladivost než běžný cukr, a mohou tak způsobovat nadměrnou stimulaci chuťových receptorů. Dlouhodobá a nadměrná stimulace těchto receptorů může postupně omezit vnímání komplexnějších přirozených chutí. To znamená, že lidé, kteří konzumují větší množství umělých sladidel, mohou v průběhu času začít považovat přirozená jídla, jako ovoce a zeleninu, za méně chutná a omezit jejich konzumaci.
Jinými slovy, nadměrné používání umělých sladidel může způsobit, že se budete vyhýbat zdravým, sytým a vysoce výživným potravinám a zároveň budete konzumovat více uměle ochucených potravin s nižší nutriční hodnotou.
Chuťové buňky však nemáme pouze na jazyku. Podle vědců střevo ochutnává sladkosti stejným mechanismem jako jazyk. Chuťové receptory označované jako T1R3 a chuťový G protein (gustducin) jsou ve střevě umístěny na specializovaných buňkách a sledují kolik glukózy se kolem nich nachází a předávají tuto informaci do vyšších řídících center. Střevo tak řídí i hladinu našeho cukru v krvi. V odpovědi na sladké, střevem produkovaný gustducin řídí molekulu přenašeče glukózy a současně spouští sekreci peptidu s hormonálním účinkem glukagonu (peptidu, který pomáhá udržovat vyrovnanou hladinu krevního cukru). Nemáme tedy pouze mlsné jazýčky, ale také mlsná střeva. Ošálení střevních receptorů s falešně vysílaným signálem, že energetických zdrojů je v potravě dostatek, by teoreticky mohlo bránit uvolňování energetických zdrojů z jater a tukových zásob, a tedy i naši snahu zhubnout.
UMĚLÁ SLADIDLA A DEMENCE
Světově známá studie založená na komunitě - Framingham Heart Study Offspring (dlouhodobě pokračující kardiovaskulární kohortová studie obyvatel města Framingham, Massachusetts. Studie začala v roce 1948 s 5 209 dospělými subjekty z Framinghamu a nyní se jí účastní již třetí generace), zahrnovala 4 372 účastníků ve věku 45 let - a ukázala, že denní spotřeba plechovky nebo láhve uměle oslazeného nealkoholického nápoje byla spojena s 2,96x vyšším rizikem mrtvice a 2,89x vyšším rizikem Alzheimerovy choroby a dalších forem demence. Dokonce i mírné denní množství uměle oslazené koly téměř ztrojnásobilo riziko rozvoje těchto dvou nebezpečných chorob. Tento alarmující nález bude určitě představovat nárůst výskytu obou onemocnění v budoucnosti (výzkumní pracovníci poznamenali, že studie, která byla publikována v měsíčníku Stroke v dubnu, byla první, která zkoumala vazbu mezi umělými sladidly a demencí).
označení umělých sladidel infografika
Podrobnější nformace k jednotlivým sladidlům připravuji v dalším článku.
ZÁVĚREM
Používání umělých sladidel se zdá být proti intuitivní, rozhodně nepatří do přirozeného stravování člověka. Slazené nízkokalorické nápoje mohou paradoxně podporovat příbývání na hmotnosti. Umělá sladidla nadměrně stimulují receptory pro cukr, narušují citlivost chuti a ve skutečnosti omezují toleranci a chuť k jídlu u komplexnějších přirozených potravin.
Současně umělá sladidla zvyšují touhu po cukru v potravinách s vysokým obsahem kalorií. Vzhledem k tomu, že nenesou téměř žádné kalorie a neposkytují pocit zasycení, se lidé instinktivně poohlédnou po dalších potravinách, které jim kalorickou mezeru zaplní. Tento bludný kruh je pak dokonalým základem pro obezitu, diabetes a metabolický syndrom.
Nadměrná konzumace umělých sladidel má schopnost měnit způsob, jak vnímáme chuť potravin a může vést ke změnám ve střevním mikrobiomu a hladinách inzulínu. To může mít negativní důsledky, je proto vhodné konzumovat umělá sladidla s mírou, případně zvolit takové potraviny a doplňky, které jsou slazené steviol-glykosidy nebo mají přírodní chuť.
ZPRACOVAL
specialista na výživu a prevenci
POZNÁMKA
Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
ODKAZY
Odkazy a zdroje zašleme na vyžádání na mail.